Když dozněl potlesk

Neformální řada spisů Alfreda Brendela se uzavírá knihou rozhovorů a esejů, v nichž na sebe tento legendární klavírista prozrazuje mnohé, nikdy však nesklouzává k „autobiografii" a bulváru. Prozrazuje své preference v literatuře, hudbě a filmu a hovoří též o svých sympatiích k surrealismu a absurdnu.

Alfred Brendel (5. ledna 1931) je rakousko-britský klavírista, básník a spisovatel. Bývá považován za jednoho z největších pianistů všech dob.

Narodil se v Loučné nad Desnou v okrese Šumperk v rodině nehudebníků.

Do svých šesti let žil v Československu, poté se rodina odstěhovala do Záhřebu v Jugoslávii a pak do rakouského Štýrského Hradce. Na hodiny klavíru začal docházet v šesti letech. Pak studoval na konzervatoři ve Štýrském Hradci u profesorky Ludoviky von Kaanové a kompozici u Artura Michela. Studia dokončil u rakouského klavíristy a skladatele Eduarda Steuermanna, a zejména absolvováním mistrovských kurzů švýcarského pianisty a dirigenta Edwina Fischera. Brendel poprvé veřejně koncertoval ve Štýrském Hradci, když mu bylo sedmnáct.